Jaké to je být prodavačkou
Téměř denně se ve svém životě setkáváme s prodavačkami a nejčastěji potom prodavačkami potravin. Být prodavačkou není snadné zaměstnání, protože je náročné jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Pokud jste prodejcem v supermarketu, tak můžete také dělat noční služby, kdy se zboží vybaluje a chystá na druhý den. Většinou ale prodavačky pracují přes den, zpravidla vždy to bývá na směny a dost často i o víkendech. Do práce chodí samozřejmě i o svátcích. Vyjít s lidmi není vždy úplně jednoduché a to i tehdy, snažíte-li se být maximálně vstřícní.
Lidé mají často pocit, že v pozici zákazníka jsou víc a že si mohou dovolit téměř cokoliv. Je to stejné jako u číšníků a servírek, i když tam je riziko komunikace větší v tom, že je nutné se bavit s lidmi v podnapilém stavu, což u prodavaček není až tak časté. Navíc prodavačkám se ve většině případů vyká, ale u číšníků se bere dost často tykání jako samozřejmost.
Jako prodavačka musíte umět čelit vypjatým situacím, kdy je třeba krotit rozhořčeného zákazníka, který přišel například zboží reklamovat a je tudíž naštvaný. Vztek si samozřejmě vybíjí na personálu, který ale nemůže za kvalitu zboží, které zákazník koupil. On je pouze prodejce, nikoliv výrobce.
Prodavači často podepisují hmotnou zodpovědnost a ručí za to, že se v prodejně nebude krást, pokud ano, nesou za to zodpovědnost a zboží, které chybí, musí zaplatit. To je další nevýhoda. Proto prodavači nemají rádi inventury, protože téměř vždy se něco ztratí a je nutné to zaplatit.
Toto povolání vyžaduje většinou stání po celou pracovní dobu, nebo sezení za kasou, což také není zrovna příjemné. Často tak po pracovní době slyší obsluhující personál pípání zboží na kase, i když už jsou dávno doma.
Na kase ručí prodavač za to, že peníze budou po ukončení jeho pracovní doby souhlasit se stavem kasy, pokud to tak není a v kase peníze chybí, je nucen to doplatit ze svého.
Prodavači také ručí za kvalitu zboží a za čerstvost. Jsou nuceni kontrolovat datum spotřeby a zboží, které nabízí, nesmí být v žádném případě prošlé, pokud ano, musí být prodávané se slevou a kupující o tom musí vždy být řádně informován. Často prodavači začínají pracovat od časných hodin, nebo končí svou pracovní dobu pozdě večer. Popřípadě mají 12-ti hodinové šichty a to i o víkendu.
Práce to tedy není záviděníhodná a plat také není takový, aby bylo čemu závidět. Někteří prodavači mají klidnější pracovní dobu a to především ti, kdož prodávají věci dražší, nebo takové, které lidé nepotřebují denně.
Naopak ti, kteří pracují v potravinách, drogerii, obuvi, nebo textilu, se většinou v práci nezastaví celý den. Pokud se jedná o prodej dražších věcí, musí být prodavač skutečně na úrovni a zboží by měl dokonale umět prezentovat. Jde totiž o to, že je-li třeba umět prodat dražší věc, pak je nutné ji dokonale znát a vědět o ní co nejvíce.
Jsou samozřejmě věci, které se prodávají sami, ale pak jsou takové, které chtějí dobrého prodejce, který umí nabízet produkty tak, aby se prodaly. Pracovat jako prodavač je sice práce celkem jistá, protože lidé nákupy milují a milovat budou, ale je to práce, která je náročná. Znamená to pracovat i o víkendech a svátcích.
Stejně tak, jako je spousta příjemných zákazníků, tak je i spousta takových, kteří vám dokáží velmi znepříjemnit den a doslova práci znechutit. Člověk v tomto oboru se musí umět poprat s kdejakou vypjatou situací a musí umět být profesionálem. Vyhovět všem zákazníkům není snadné a v dnešní době, pokud uděláte pracovní přešlap, tak se o tom díky internetu dozví velmi mnoho lidí a proto musíte být obzvláště opatrní.
